Příslušná zadání pro posouzení se stanoví v konfiguraci pro seizmicitu. Poté lze definovat novou konfiguraci pro seizmicitu zadáním popisného názvu konfigurace a výběrem typu rámu a typu prutů seizmicky odolného systému (SFRS).
Výsledky seizmického posouzení jsou rozděleny do dvou částí: požadavky na pruty a požadavky na spoje.
"Seizmické požadavky" zahrnují požadovanou pevnost v ohybu a požadovanou smykovou pevnost spoje nosníku na sloup. Jsou uvedeny v záložce 'Přípoj momentového rámu po prutech'. U vyztužených rámů se požadovaná pevnost spoje ztužení v tahu a a v tlaku uvede v záložce 'Přípoj ztužení po prutech'.
Provedená posouzení se vám zobrazí v tabulkách. V detailech posouzení jsou přehledně uvedeny vzorce a odkazy na normu.
Typ tloušťky "Nosníkový panel" umožňuje modelovat dřevěné deskové prvky ve 3D prostoru. Stačí zadat geometrii plochy a dřevěné deskové prvky se vygenerují na základě interní prutovo-plošné konstrukce, včetně simulace poddajnosti spoje.
Při použití typu prutu "Tlumič" lze definovat součinitel tlumení, konstantu tuhosti a hmotu. Tento typ prutu rozšiřuje možnosti v rámci časové analýzy.
Z hlediska viskoelasticity se typ prutu „Tlumič“ podobá Kelvin-Voigtovu modelu, který se skládá z tlumicího prvku a elastické pružiny (obojí spojeno paralelně).
Pomocí komponenty "Žebro" můžete velmi rychle zadat libovolný počet podélných žeber na plechu prutu. Zadáním referenčního objektu lze na něm také automaticky zadat svary.
Komponentu "Žebro" lze zadávat také na kruhových dutých profilech. K tomu je potřeba uvést navíc úhel mezi žebry.
Výpočet modelu budovy probíhá ve dvou výpočetních fázích:
Globální 3D výpočet celkového modelu, ve kterém jsou podlaží modelována jako tuhá deska (diafragma) nebo jako ohybová deska
Lokální 2D výpočet jednotlivých desek podlaží
Výsledky pro sloupy a stěny z 3D výpočtu a výsledky pro desky z 2D výpočtu se po výpočtu sloučí do jednoho modelu. To znamená, že není třeba přepínat mezi 3D modelem a jednotlivými 2D modely desek podlaží. Uživatel pracuje pouze s jedním modelem, šetří drahocenný čas a vyhýbá se případným chybám při ruční výměně dat mezi 3D modelem a jednotlivými 2D modely desek.
Svislé plochy v modelu může uživatel rozdělit na smykové stěny a otvorové překlady. Program z těchto stěnových objektů automaticky vygeneruje vnitřní výsledkové pruty, takže je lze následně použít podle požadované normy v Posouzení železobetonových konstrukcí .
Pokud máte pro svůj model experimentálně stanovené hodnoty tlaku na plochách, lze je použít na modelu konstrukce v programu RFEM 6, zpracovat v programu RWIND 2 a zohlednit jako zatížení větrem při statické analýze v programu RFEM 6.
Jak tyto experimentálně stanovené hodnoty uplatníte, se dozvíte v tomto odborném článku.
Pouhými několika kliknutími myši lze vkládat krycí plechy do ocelových přípojů. Pro zadání máte k dispozici známé typy 'Odsazení' nebo 'Rozměry a poloha'. Při zadání referenčního prutu a roviny řezu tak ani není třeba použít komponentu Ořez prutu.
Tato komponenta vám umožňuje zcela jednoduše modelovat například krycí plechy na koncích sloupů.
Modální součinitel důležitosti (MRF) vám může pomoci posoudit, jak dalece se jednotlivé konstrukční prvky podílejí na vlastním tvaru. Výpočet je založen na relativní pružné deformační energii každého jednotlivého konstrukčního prvku.
Pomocí MRF je možné rozlišovat mezi lokálními a globálními vlastními tvary. Pokud má několik prutů výrazných MRF (např. > 20 %), je nestabilita celé konstrukce nebo její části velmi pravděpodobná. Pokud je naproti tomu součet všech MRF pro vlastní tvar přibližně 100 %, lze očekávat lokální stabilitní problém (např. vybočení jednoho prutu).
Kromě toho lze pomocí MRF stanovit kritická zatížení a náhradní vzpěrné délky jednotlivých konstrukčních prvků (např. pro posouzení stability). Vlastní tvary, pro které má určitý prut malé hodnoty MRF (např. <20 %), lze v této souvislosti zanedbat.
MRF se zobrazí pro vlastní tvar v tabulce výsledků pod položkou Posouzení stability --> Výsledky po prutech --> Vzpěrné délky a kritické síly.
V programu RSECTION se při "Posouzení plastické únosnosti | simplexovou metodou" mění kromě normálových napětí současně i smyková napětí po celé ploše průřezu. Tato rozšířená metoda analýzy umožňuje využít redistribučních rezerv zejména u průřezů namáhaných smykem, a dosáhnout tak ještě efektivnějšího zatížení průřezů.
Typ prutu "Pružina" slouží k simulaci lineárních i nelineárních vlastností pružiny za použití lineárního objektu. Tato zadávací funkce Vám pomůže převést zadání tuhosti v modelu na jednotky [síla/dráha].
Jako vstup se zadávají potřebné grafy časového průběhu síly. Kombinovat je lze v zatěžovacích stavech nebo v kombinacích zatížení typu Časová analýza | Časový diagram se zatížením, a lze tak definovat, kde a v jakém směru časové diagramy síly působí.
Druhou možností je zadat diagramy zrychlení v závislosti na čase, které lze použít v zatěžovacích stavech typu Časová analýza | Akcelerogram.
Všechny parametry výpočtu se zadávají v nastavení pro časovou analýzu. Patří mezi ně například typ metody výpočtu a maximální doba výpočtu.
Addon Posouzení železobetonových konstrukcí vám umožňuje posouzení prutů a ploch na únavu podle EN 1992-1-1, kapitoly 6.8.
Pro posouzení na únavu lze v konfiguracích pro posouzení zvolit dvě metody resp. dvě úrovně posouzení:
Úroveň posouzení 1: Zjednodušené posouzení podle 6.8.6 a 6.8.7(2): Zjednodušené posouzení se provádí pro časté kombinace účinků podle EN 1992-1-1, kapitoly 6.8.6 (2) a EN 1990, rov. (6.15b) se zatížením dopravou příslušným danému meznímu stavu použitelnosti. ro výztužnou ocel se posuzuje maximální rozkmit napětí podle 6.8.6. Tlakové napětí v betonu se stanoví pomocí horního a dolního dovoleného napětí podle 6.8.7(2).
Úroveň posouzení 2: Posouzení srovnávacího napětí pro poškození podle 6.8.5 a 6.8.7(1) (zjednodušené posouzení na únavu): Posouzení pomocí ekvivalentních rozkmitů napětí pro únavovou kombinaci se provádí podle EN 1992-1-1, kapitoly 6.8.3, rov. (6.69) se speciálně definovaným cyklickým účinkem Qfat.
V addonu Posouzení železobetonových konstrukcí můžete provést seizmické posouzení železobetonových prutů podle EC 8. To zahrnuje mimo jiné následující funkce:
Konfigurace pro seizmické posouzení
Rozlišení tříd duktility DCL, DCM, DCH
Možnost převzít součinitele duktility z dynamické analýzy
Kontrola mezní hodnoty součinitele duktility
Posouzení kapacity "Silný sloup - slabý nosník"
Konstrukční pravidla pro posouzení duktility zakřivení
Typem zatížení Kumulace vody můžete zohlednit účinky deště na vícenásobně zakřivené plochy se zohledněním posunů analýzou velkých deformací.
Při této numerické aplikaci deště se analyzuje příslušná geometrie plochy a stanoví se, jaká část deště stéká a jaká se kumuluje v loužích neboli vodních kapsách na ploše. Z velikosti louže pak vyplývá odpovídající svislé zatížení pro statickou analýzu.
Tuto funkci lze použít například na analýzu přibližně vodorovných geometrií membránových střech zatížených deštěm.
V záložce "Smyková výztuž" máte k dispozici možnost "Spona přes volnou výztuž s aktivním výběrem v grafice". Můžete tak vytvořit doplňkové spony na volných prutech podélné výztuže.
Polohu spon můžete aktivovat nebo deaktivovat v grafice. Spony se zohlední při posouzení mezního stavu únosnosti a statiky. Máte je k dispozici při posouzení podle EN 1992-1-1.
Výsledky programu RWIND si můžete zobrazit přímo v hlavním programu. V navigátoru Výsledky vyberte ze seznamu nahoře typ výsledků "Analýza simulace větru".
V současnosti máte k dispozici následující výsledky, které se vztahují k výpočetní síti programu RWIND:
V komponentě Editor prutů lze také místo jednotlivých plechů prutu vybrat celý prut jako objekt k úpravě. Obě operace 'Zářez' a 'Zkosení' tak lze provést na několika plechách prutu.
Generátor zatížení 'Importovat podporové reakce' vám umožňuje snadno přenášet podporové síly z jiných modelů do programů RFEM 6 a RSTAB 9. Generátor Vám nabízí možnost spojit v několika málo krocích všechna nebo některá uzlová a liniová zatížení z různých modelů.
Přenos zatížení ze zatěžovacích stavů a z kombinací zatížení lze provést automaticky nebo ručně. Modely musí být uloženy ve stejném projektu v Dlubal centru.
Generátor zatížení "Importovat podporové reakce" vychází z koncepce statiky částí konstrukce a umožňuje digitálně propojit jednotlivé části.
Pomocí typu podlaží "Jen přenos zatížení" můžete v addonu Model budovy uvažovat desky bez účinků tuhosti v rovině, i z roviny. Tento typ prvku shromažďuje zatížení na desce a přenáší je na nosné prvky 3D modelu. Máte tak možnost modelovat sekundární prvky, jako například rošty a podobné prvky pro rozložení zatížení bez dalších účinků ve 3D modelu.
Pro posouzení přípojů můžete přímo v addonu Ocelové přípoje vložit nový prut jako komponentu. Ten se pak zohlední pouze při posouzení přípojů. Jako spojení s ostatními pruty můžete použít komponenty Svar a Spojovací prostředek.
Kromě toho je možné použít komponenty Prutové komponenty a Editor prutů a uspořádat výztužné prvky, jako jsou výztuhy a náběhy, na vložený prut.
Linie lze do programu RFEM importovat buď jako linie, nebo jako pruty. Názvy hladin se převezmou jako názvy průřezů a přiřadí se první materiál z předdefinovaných materiálů. Pokud se ovšem z názvu hladiny rozpozná průřez z Dlubal databáze průřezů a materiál, převezmou se.
V addonu Ocelové přípoje máte možnost stanovit počáteční tuhost Sj,ini podle Eurokódu a AISC, a to u vybraných prutů s ohledem na vnitřní síly N, My a Mz.
V záložce Pruty vstupního dialogu v addonu Ocelové přípoje můžete vybrat požadované vnitřní síly zaškrtnutím příslušného políčka. Vícenásobný výběr je možný. Pro dané vnitřní síly se provede posouzení tuhosti s kladným a záporným znaménkem.
Věděli jste, že...? V návrhových podporách můžete nyní pro posouzení 'Tlak kolmo k vláknům' definovat celozávitové vruty jako výztužné prvky na příčný tlak. Vruty se kontrolují na vtlačení a vybočení.
Kromě toho se posuzuje únosnost příčného tlaku v rovině špičky vrutu. Úhel rozložení zatížení můžete zohlednit lineárně pod 45° nebo nelineárně (podle Bejtka I., Verstärkung von Bauteilen aus Holz mit Vollgewindeschrauben, Universität Karlsruhe (TH), 2005).